Další psychické poruchy pro odborníky - novinky

Disociace či trauma v dětství a psychiatrická komorbidita u pacientů s konverzní poruchou

Historicky je konverzní porucha spjata s hysterií. Na začátku 19. století považoval Freud za příčinu hysterie prodělané trauma a somatoformní symptomy za aspekty této nemoci u traumatizovaných pacientů. Později byl koncept nemoci přehodnocen a somatoformní projevy byly považovány za výsledek neurotických obranných mechanismů. V poslední době na základě nových výzkumů patří všechny manifestace hysterické psychózy pod pojem disociativní (konverzní) poruchy. Somatoformní i psychoformní disociace jsou spjaty s velkým procentem fyzického či sexuálního zneužívání v dětství, zejména u pacientů s pseudokřečemi a všeobecně u pacientů s konverzní poruchou. Sexuální zneužívání a disociační chování je nezávisle spjato s rizikem závažných poruch chování – poškozování, sexuální agrese a suicidálních pokusů.

Konverzní symptomy jsou často pozorovány u pacientů, kteří jsou léčeni pro jednu z následujících diagnóz – deprese, generalizovaná úzkostná porucha, neurastenie. Cílem studie bylo zjistit četnost disociativních symptomů a ostatních psychiatrických onemocnění u pacientů s konverzní poruchou. Ve snaze určit možnou roli disociace v psychopatologii byli pacienti s konverzní poruchou rozděleni do 2 skupin (1. skupina s disociativní poruchou podle DSM–IV a 2. skupina bez ní). Skupina 38 pacientů byla vyšetřena při prvním pohovoru pomocí strukturovaných dotazníků (Structured Clinical Interview for DSM-III-R, Dissociation Questionnaire, Somatoform Dissociation Questionnaire, Childhood Trauma Questionnaire), při další návštěvě byl použit ještě dotazník Structured Clinical Interview for DSM-IV Dissociative Disorders.

Z výsledků vyplynulo, že nejméně jedna další psychiatrická diagnóza kromě konverzní poruchy byla přítomna během sledování u 89,5 % pacientů. Mezi nejčastější nalezené diagnózy patřily somatoformní poruchy, generalizované úzkostné poruchy, dysrytmické poruchy, fobie, obsesivně-kompulzivní poruchy a deprese. Disociativní poruchu mělo 47 % pacientů. U těchto pacientů byly zmiňované psychiatrické diagnózy přítomny mnohem častěji než u ostatních pacientů, současně měli i vyšší frekvenci emocionálního a sexuálního zneužívání v dětství, sebepoškozování a suicidálních pokusů.

Závěrem je možno konstatovat, že u pacientů s konverzní poruchou by současný průkaz disociativní poruchy měl upozornit ošetřující lékaře na přítomnost možné chronické a závažnější psychopatologie.

(moa)

Zdroj: Childhood Trauma, Dissociation, and Psychiatric Comorbidity in Patients With Conversion Disorder. Am J Psychiatry 161: 2271–2276, December 2004, © 2004 American Psychiatric Association.