Další psychické poruchy pro odborníky - novinky

Kognitivně-behaviorální terapie u obsedantně-kompulzivní poruchy

Obsedantně-kompulzivní porucha je chronické duševní onemocnění, které se vyznačuje vtíravými a rekurentními myšlenkami (obsesí), které dotyčnou osobu nutí k iracionálnímu, ritualizovanému chování (kompulzi). Vyskytuje se až u 2,5 % obyvatelstva, první symptomy se objevují obvykle již v období adolescence. Mezi možnosti léčby patří kromě farmakologické rovněž léčba psychoterapeutická, a to především kognitivně-behaviorální.

Vývoj psychoterapeutického přístupu

Do konce šedesátých let minulého století byla podle Freudovy teorie obsedantně-kompulzivní porucha (dále "OCD") vysvětlována prostřednictvím nevědomého konfliktu. Metodou první volby při léčbě se proto stala psychoanalýza, která však nebyla dostatečně efektivní. Na začátku sedmdesátých let se ke slovu dostává terapie ERP (exposure and response), která je základním kamenem kognitivně-behaviorální terapie dodnes.

ERP

Tato metoda využívá tzv. fenomén habituace – opakovaným vystavováním podnětu (předmět, situace), který vyvolává úzkost či nauzeu, se intenzita tohoto nepříjemného stavu sníží. Během expozice dojde nejprve k růstu anxiety, ta se však následně snižuje, až úplně vymizí – zpravidla v rozmezí 15 až 180 minut. Během této doby se pacient musí vyvarovat rituálům, které obvykle provádí ke zmírnění úzkosti. Úspěšnost této metody se odhaduje na 70 %.

Trendem posledních let je čistě behaviorální terapii ERP u vhodných pacientů doplnit o kognitivní intervenci. Ta ovšem předpokládá jistý náhled na chorobu jako takovou. Délka léčby bývá obvykle od 3 po 6 měsíců se sezeními jednou týdně. Cílem terapie je úplná eliminace symptomů, což je také předpoklad pro nižší riziko relapsu. Přesto může k opětovnému vzplanutí nemoci dojít, proto je nutné, aby pacient dokázal rozpoznat první varovné příznaky a vyhledal pomoc.

Přestože je kognitivně-behaviorální terapie metodou relativně účinnou, existují i osoby k této léčbě zcela refrakterní. Důvody této skutečnosti nejsou známy. Úkolem budoucnosti je proto lepší porozumění OCD jako takové, neboť jen tak lze vytvořit efektivnější léčebné schéma pro jednotlivé pacienty.

(veri)

Zdroj: Aristides Volpato Cordioli: Cognitive-behavioral therapy in obsessive-compulsive disorder, Rev Bras Psiquiatr 2008, 30 (Suppl II), p. 65–72.