Další psychické poruchy pro odborníky - novinky

Léčba refrakterních obsedantně-kompulzivních poruch stimulací subtalamického jádra

Těžká obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je charakterizována neodbytnými a úzkostnými myšlenkami a opakujícím se ritualizovaným chováním. Patří mezi chronická psychiatrická onemocnění s velmi závažnými důsledky pro pacienty v oblasti rodinného a sociálního života a v jejich pracovní schopnosti. Současná terapie poruchy spočívá v kombinaci podávání inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a psychoterapii, avšak 25–40 % pacientů má perzistující symptomy a funkční následky.

Ve studiích pacientů s Parkinsonovou chorobou byla zdůrazněna role subtalamického jádra v integritě chování a byl dokázán pozitivní vliv stimulace této mozkové struktury na redukci opakujícího se chování, úzkostlivosti a dalších obsedantně-kompulzivních symptomů. Na základě těchto výsledků byla provedena desetiměsíční studie, která se zabývala efektem a vedlejšími účinky stimulace subtalamického jádra u pacientů s refrakterním průběhem OCD.

U osmi pacientů s OCD byla nejdříve prováděna aktivní stimulace jádra následovaná simulovanou stimulací, u druhé skupiny 8 pacientů byl terapeutický postup obrácen. Závažnost choroby byla hodnocena podle Yale-Brown Obsessive Compulsive Scale (Y-BOCS) na konci dvou tříměsíčních period. Obecné psychopatologické nálezy, funkce a tolerance byly vyšetřovány podle standardizované psychiatrické škály (Global Assessment of Functionig – GAF) a neuropsychologických testů.

Z výsledků vyplynulo, že po aktivní stimulaci subtalamického jádra bylo Y-BOCS skóre výrazně nižší, což ukazovalo na přítomnost méně závažných příznaků choroby než u simulované stimulace. U pacientů s aktivní stimulací byla také výrazně zvýšena hodnota GAF skóre, prokazující zlepšenou funkčnost. Podle neuropsychologických vyšetření stimulace subtalamického jádra neovlivnila depresi ani úzkostlivost pacientů.

Během studie bylo zaznamenáno 15 závažných vedlejších účinků, zahrnujících l případ intrakraniálního krvácení a 2 případy infekce, ostatních 23 zaznamenaných vedlejších účinků bylo lehčího charakteru.

Závěrem je možno konstatovat, že stimulace subtalamického jádra může redukovat symptomy závažných forem obsedantně-kompulzivních chorob, ale je spojena se značným rizikem závažných vedlejších účinků.

(moa)

Zdroj: NEJM, 2008. Volume 359, number 20, pages 2121–2134